ČSN P ENV 1997-3   (731000) Navrhování geotechnických konstrukcí - Část 3: Navrhování na základě terénních zkoušek

Anotace textu normy ČSN P ENV 1997-3   (731000)

Součástí serie Eurokódů pro navrhování stavebních konstrukcí je Eurokód 7, označený ENV 1997 a pojmenovaný ´Navrhování geotechnických konstrukcí´. Sestává ze tří částí. Část 1: Obecná pravidla, Část 2: Navrhování na základě laboratorních zkoušek a Část 3: Navrhování na základě terénních zkoušek.

Všechny tři části jsou co do odborné náplně určeny především projekčním kancelářím a konzultantům. Zejména části 2 a 3 vysvětlují, proč musí být prováděn geotechnický průzkum, jak se zpracovává, k čemu slouží jednotlivé geotechnické zkoušky laboratorní a terénní, jaké jsou meze jejich použitelnosti a jak se vypracovává geotechnický model základové půdy, který je základem pro další výpočty.

Koncepce ČSN P ENV 1997-3 je stejná, jako u ČSN P ENV 1997-2. Více se však zaobírá nároky na jednotlivá zkušební zařízení, jeho rozměry a také metodikou provádění zkoušek. Rovněž jsou specifikovány požadavky na vyhodnocení zkoušek a stanovení ´odvozené hodnoty´ zkoušeného geotechnického parametru a prezentaci výsledků.

Úvodní odborné odstavce mají společnou platnost i pro normu o laboratorních zkouškách. Definuje se zde pojem ´odvozená hodnota´,a její použití pro stanovení charakteristické hodnoty geotechnického parametru. Pokud jde o výpočtové hodnoty, norma odkazuje na Část 1 tohoto Eurokódu, ve které je definován pojem ´dílčí součinitel bezpečnosti´.

Kapitola 2 je celá věnována přípravě programu geotechnického průzkumu staveniště, zahrnujícího sondování, laboratorní zkoušky a terénní zkoušky. Od naší praxe se koncepce průzkumu liší především tím, že hloubení vrtů je v podstatě samo o sobě terénní zkouškou, která se zahrnuje do výsledků průzkumu a to nejen popisem zastižených vrstev. Pro sondování v zeminách jsou předpokládány jiné stroje než u nás zavedené vrtné soupravy. Pokud jde o hloubení sond ve skalních horninách, pak jde v zásadě vždy o diamantové vrtání a postup vrtání se podřizuje geotechnickým zkouškám a možnostem vytěžení veškerých možných informací o základové půdě. Vrtné stroje jsou samozřejmě vybaveny čidly, které automaticky registrují vrtný postup (rychlost postupu, otáčky, množství výplachu, přítlakovou sílu apod.). Při průzkumných pracích norma rozlišuje etapu předběžného průzkumu pro umístění stavby a předběžný návrh, etapu průzkumu pro návrh a stavbu a etapu kontrolního průzkumu v průběhu stavby. Dále předepisuje, jak mají být prezentovány výsledky průzkumu a jejich vyhodnocení. Prezentují se zásadně všechny výsledky a vyhodnocení je analýzou všech dat, která jsou k dispozici. Anomální výsledky musí být vysvětleny.

Každé terénní zkoušce je věnována samostatná kapitola. Norma se zabývá následujícími zkouškami: - kuželová penetrační zkouška CPT, - kuželová penetrační zkouška s měřením pórového tlaku CPT(U), - presiometrická zkouška PMT, - standardní penetrační zkouška SPT, - dynamické sondování DP, - tíhová penetrační zkouška WST, - terénní vrtulková zkouška FVT, - dilatometrická zkouška plochým lisem DMT, - dilatometrická zkouška skalních hornin RDT, - zatěžovací zkouška deskou PLT.

Kromě toho jsou samostatné kapitoly věnovány odběru vzorků zemin, odběru vzorků skalních hornin a měření hladiny podzemní vody v zeminách a skalních horninách.

Informativní přílohová část je velmi obsáhlá a uvádí hlavně příklady vyhodnocování jednotlivých zkoušek a použití výsledků v geotechnických výpočtech na základě ověřených korelačních vztahů.