ČSN ISO 7243   (833561) Horká prostředí. Stanovení tepelné zátěže pracovníka podle ukazatele WBGT (teploty mokrého a kulového teploměru)

Anotace textu normy ČSN ISO 7243   (833561)

Norma obsahuje ISO 7243:1989 a stanoví metodu, kterou lze snadno používat v průmyslovém prostředí k hodnocení tepelné zátěže jednotlivce v horkém prostředí a která poskytuje rychlé údaje. Je určena pro hodnocení průměrného účinku tepla na člověka během doby jeho činnosti, není však vhodná ani k hodnocení tepelné zátěže v průběhu velmi krátkých časových úseků, ani k hodnocení tepelných zátěží, které jsou blízké podmínkám tepelného komfortu. Tepelná zátěž osoby, která je vystavena horkému prostředí, je závislá zejména na produkci tepla v těle v důsledku fyzické činnosti a na podmínkách prostředí, které ovlivňují přenos tepla mezi ovzduším a tělem. Výsledkem metabolických změn, k nimž dochází při činnosti, je tepelná zátěž organismu. Podrobná analýza vlivu prostředí na tepelnou zátěž vyžaduje znalost těchto čtyř základních údajů: teploty vzduchu, střední radiační teploty, rychlosti vzduchu a absolutní vlhkosti. (Blíže o tom viz ČSN ISO 7933 /83 3562/.) Toho lze dosáhnout změřením parametrů odvozených z uvedených základních údajů, pokud jsou funkcí fyzikálních charakteristik měřeného prostoru. Mezinárodní norma pro měření nebo odhad energetického výdeje se teprve připravuje. Proto v této recenzované normě se k tomu uvádí: Součástí tepelné zátěže je množství tepla vyprodukovaného v těle. Pro vyhodnocení tepelné zátěže je tudíž nezbytné stanovit tuto veličinu. U většiny prací v průmyslových podmínkách ji dostatečně vyjadřuje energetický výdej, který odpovídá celkovému množství energie spotřebované v těle. Energetický výdej lze určit buď měřením spotřeby kyslíku u pracovníka nebo odhadem podle referenčních tabulek. Pro použití ukazatele WBGT je postačující odhad energetického výdeje podle referenčních tabulek. Není-li možnost použít referenční tabulky, klasifikace činnosti se může omezit na pět hlavních tříd, a to: klidová hodnota, nízký energetický výdej, střední energetický výdej, vysoký energetický výdej, velmi vysoký energetický výdej. K usnadnění takové klasifikace slouží tabulka, v níž je každá z uvedených pěti tříd charakterizována velikostí energetického výdeje ve W.m-2, resp. ve W, vztažených na 1,8 m2, což je povrch těla. Dále jsou normalizovány: podrobnosti k měření, doba jeho trvání, referenční hodnoty a osnova zprávy o měření. Norma výslovně uvádí, že odhad energetického výdeje vyžaduje určitou praxi a musí být přednostně prováděn osobami, které mají v této oblasti určitou zkušenost. V přílohách A - D je především tabulka referenčních hodnot ukazatele tepelné zátěže WBGT a tabulka křivek, znázorňujících referenční hodnoty WBGT a metodu aklimatizace na teplo. ČSN ISO 7243 (83 3561) byla vydána v prosinci 1993.