ČSN EN 300 330 V1.2.2   (875026) Elektromagnetická kompatibilita a rádiové spektrum (ERM) - Přístroje s krátkým dosahem (SRD) - Technické vlastnosti a zkušební metody pro rádiová zařízení pracující v kmitočtovém rozsahu 9 kHz až 25 MHz a systémy s indukční smyčkou v kmitočtovém rozsahu 9

Anotace textu normy ČSN EN 300 330 V1.2.2   (875026)

Tato EN uvádí minimální charakteristiky považované za nezbytné pro zařízení s krátkým dosahem (SRD), aby se umožnilo nejlepší využití dostupných kmitočtů. Tato EN je kmenovou normou pro kmitočtové pásmo od 9 kHz do 25 MHz pro radiová zařízení a od 9 kHz do 30 MHz pro induktivní smyčkové systémy, která se může nahradit specifickými normami pokrývajícími specifické aplikace. Tato EN obsahuje technické charakteristiky pro rádiová zařízení podle Rozhodnutí CEPT/ERC a doporučení pro SRD CEPT/ERC 70-03 [3].

Tato EN se týká kmenových SRD, které nejsou pokryty jinými specifickými normami výrobku jako jsou:

- induktivní smyčkové systémy,

- s anténní přípojkou a/nebo s vestavěnou anténou,

- pro aplikace poplašných zařízení, identifikačních systémů, dálkového ovládání, dálkového měření atd.,

- pro aplikace buď hovorových nebo nehovorových zařízení.

Parametry v kapitolách 7 a 8 této EN se považují za parametry využití spektra. Předpokládá se, že tyto parametry se budou měřit akreditovanou zkušební laboratoří za účelem zkoušení a schválení typu.

Tato EN pokrývá nepohyblivě instalované stanice, pohyblivé stanice a přenosné stanice. Zahrnuje-li systém odpovídače, pak tyto jsou měřeny dohromady s vysílačem.

Touto EN jsou pokryty všechny typy modulace rádiových zařízení za předpokladu, že požadavky článku 7.3 jsou splněny.

V této EN jsou definovány tři typy metod měření v závislosti na proměnném charakteru typů použitých zařízení v tomto pásmu. Jedna metoda měří proud RF nosné, další metoda měří vyzářené magnetické pole a třetí metoda výkon šířený vedením.

Pro neharmonizované parametry platí národní předpisy pokud jde o druh modulace, kmitočet, odstup kanálů/kmitočtů, maximální intenzitu vyzářeného pole vysílače/maximální výstupní proud do definované antény, pracovní cyklus, označení zařízení a zahrnutí vybavení automatického vypínání vysílače, jako podmínka k udělení individuální či všeobecné licence nebo jako podmínka použití při výjimce z licence.

Tato EN pokrývá požadavky pro vyzařované emise, pod stejně jako i nad, 30 MHz.

Pro zařízení, která jsou určena k připojení do veřejné komutované telefonní sítě (PSTN) se mohou vyžadovat dodatečné normy nebo specifikace .

Kapitoly 1 a 3 uvádějí všeobecný popis typů zařízení pokrytých touto EN a použité definice a zkratky. Kapitola 4 poskytuje návod, kolik vzorků se požaduje, aby mohly být provedeny typové zkoušky a jaké značení na zařízení musí žadatel provést.

Kapitoly 5 a 6 specifikují všeobecné podmínky zkoušky určené k použití.

Kapitoly 7 a 8 specifikují parametry využití spektra, u kterých se požaduje změření. Tyto parametry jsou maximálními mezemi, které byly zvoleny tak, aby byly minimalizovány škodlivé interference na jiná zařízení a služby. Tyto kapitoly také specifikují podrobnosti jak má být zařízení zkoušeno a jaké podmínky se aplikují.

Kapitola 9 uvádí maximální hodnoty neurčitosti měření.

Příloha A uvádí normativní specifikace, týkající se měření vyzařované emise.

Přílohy B až E jsou normativní grafická znázornění mezí proudu, intenzity magnetického pole a elektrického pole vysokofrekvenční (RF) nosné a mezí rušivých emisí.

Příloha F je normativní a popisuje pokyny pro výpočet antén vyrobených na objednávku.

Příloha G je normativní a uvádí podrobnosti parametrů, u kterých se požaduje změření pro shodu se Směrnicí rady 89/336/EEC [1], (´Směrnice EMC´).

Přílohy H a J jsou informativní přílohy a popisují zkušební upínací přípravky a elektrická pole.