ČSN EN 12272-3   (736162) Nátěry - Zkušební metody - Část 3: Stanovení přilnavosti pojiva ke kamenivu rázovou zkušební metodou Vialit

Anotace textu normy ČSN EN 12272-3   (736162)

ČSN EN 12272-3 Nátěry - Zkušební metody - Část 3: Stanovení přilnavosti pojiva ke kamenivu rázovou zkušební metodou Vialit je jednou ze souboru evropských norem Zkušební metody pro nátěry. Určuje zkušební metodu pro zjištění přilnavosti pojiva ke kamenivu a vlivu adhezních přísad (dopů) na charakteristiky přilnavosti.

Podle této evropské normy se zjišťuje:

- aktivní přilnavost (přilnavost nezbytná k uchycení kameniva v jeho přirozeném stavu),

- mechanická adheze (adheze nezbytá pro uchycení suchého kameniva s jeho přirozeným obsahem prachových nebo jemných částic vytvářejících inhibující povrch),

- smáčecí teplota (nejnižší teplota, měřená před aplikací kameniva, při níž počet zrn odpadlých potřísněných pojivem nebo uchycených na desce při zkoušce je min. 90 %),

- teplota křehnutí (nejnižší zkušební teplota, při níž 90 % kameniva zůstává uchyceno na desce).

Příloha A (informativní) shrnuje přípravu desek před provedením zkoušky.

Příloha B (informativní) obsahuje Tabulky výsledků pro zkoušku celkové přilnavosti - přilnavost a smáčecí teplota, a dále pro zkoušku teploty křehnutí.

Příloha C (informativní) Měření teploty křehnutí uvádí příklady grafického vyhodnocení.

Příloha D (informativní) Ůčel zkoušky rázovou zkušební metodou Vialit uvádí, že metoda hodnotí aktivní přilnavost pojiva ke kamenivu, které má být použito v podmínkách velice blízkým skutečným podmínkám na stavbě.Dále uvádí, že další zkoušky se zabývají odolností přilnavosti mezi pojivem a kamenivem proti porušení po realizaci.Navíc podmínky zkoušky a postupy při přípravě kameniva činí tyto další zkoušky nereprezentativními z hlediska podmínek na stavbě.